Debaty otevírající doprovodný program 15. ročníku veletrhu WOOD-TEC se zúčastnily přední osobnosti oboru. Podnikatelskou sféru reprezentovali předseda správní rady Svazu výrobců dřevozpracujících strojů a zařízení Zdeněk Bezděk, ředitel Společenstva dřevozpracujících podniků Petr Pražan, prezident Asociace českých nábytkářů Martin Čudka, předsedkyně Klastru českých nábytkářů Lucia Haraslínová a ředitel Regionální hospodářské komory Brno Čeněk Absolon. Nechyběli ani zástupci státní správy – vedoucí oddělení průmyslové politiky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Martin Karfus a Jiří Holický z Úřadu zmocněnce vlády – a hlas akademické sféry představovali Petr Horáček z Lesnické a dřevařské fakulty ČZU v Praze a Karel Krontorád za Lesnickou a dřevařskou fakultu MU v Brně.

V prvním diskusním bloku se všichni shodli, že dřevo je strategická surovina, ze které lze vyrobit takřka vše a má estetickou, technickou i energetickou hodnotu. Petr Pražan v této souvislosti zkritizoval vysoký objem vývozu dřeva a apeloval na příští vládu, aby tento problém začala řešit a zabránila dalšímu zavírání dřevozpracujících podniků. Petr Horáček připomněl smutný fakt, že v oficiální politice České republiky dřevo nehraje žádnou roli, ať už jde o surovinovou, energetickou nebo průmyslovou politiku. Strategické postavení dřeva jako suroviny podle něj spočívá v tom, že se jedná o lokální zdroj, který na rozdíl třeba od ropy nemusíme  dovážet. České lesy navíc patří k nejproduktivnějším a nejlépe udržovaným Evropě a spotřebou dřeva podporujeme rozvoj regionu, míní Petr Horáček. Jak obrovské přírodní bohatství se ve dřevě skrývá, dokumentoval Karel Krontorád: „Ročně u nás zahajujeme stavbu asi 15 tisíc rodinných domků. Kdybychom všechny stavěli ze dřeva a vybavili je nábytkem ze dřeva, tak v našich lesích toto dřevo přiroste za necelé tři měsíce.“

Dalším tématem byl průmysl 4.0 a možnosti jeho uplatnění ve dřevozpracující výrobě. Podle Karla Krontoráda je třeba využívat dřevo tímto nejmodernějším způsobem, jaký naše společnost zná, a pro české firmy je průmysl 4.0 jednou z mála cest, jak prudce zvýšit produktivitu. Další diskutující poukázali na faktory limitující zavádění robotizace a digitalizace, vedle relativně nízké investiční kapacity českých firem především nedostatek kvalifikovaných pracovníků schopných tuto zásadní změnu realizovat. Lucia Haraslínová upozornila, že konkrétně v nábytkářské výrobě chybí až 30 procent pracovníků a stávající zaměstnanci většinou nemají potřebnou kvalifikaci. Zpracování dřeva tak zůstává odvětvím s převážně tradičními výrobními postupy, přesto nikdo nepochybuje, že se i zde automatizace a digitalizace postupně prosadí. „Dnes vidíme na trhu dva hlavní trendy,“ popsal situaci Zdeněk Bezděk. „Velké firmy chtějí zvýšit efektivitu a produktivitu výroby, mají zájem o automatizaci, robotizaci a vnímáme jejich požadavky na různé dopravníky a mechanizaci. Vedle nedostatku kvalifikovaných pracovníků totiž panuje také nedostatek pomocných sil, proto firmy raději investují do mechanizace, aby udržely produkci na určité úrovni a vypořádaly se s nedostatkem pracovníků. Dalším trendem je poptávka po klasických strojích od firem bez kvalifikovaných pracovníků, kteří by obsluhovali programovatelné stroje,“ říká Zdeněk Bezděk. Podmínkou pro širší uplatnění technologií průmyslu 4.0 proto je i jednoduché a intuitivní ovládání, tak aby s nimi mohli pracovat současní zaměstnanci dřevozpracujících firem.