Dva „veletržní“ generální ředitelé, (oba se jmenují Jiří), rádi fotografují, milují cestování. A svoji práci, samozřejmě. Hlavně o ní jsme se tedy bavili. Ke stolu zasedli Jiři Kuliš, šéf Veletrhů Brno, a Jiři Šviga  velící Terinvestu, který přes čtvrt století pořádá veletrh Amper, z toho na brněnském výstavišti pd 19. do 22. března podeváté. Jde o nejvýznamnější elektrotechnický veletrh ve střední Evropě. Kde se vzal, kam kráčí tento projekt i veletržnictví celkově? Nechme mluvit Jiřího Švigu a glosovat Jiřího Kuliše.

První ročník Amperu se odehrál již v roce 1992. Jak vlastně vznikl veletrh zaměřený na elektrotechniku?

Jiří Šviga (JŠ): Myšlenku mi vnukl můj otec. Byl vědecký pracovník v oblasti elektro a říkal, že oblast elektrotechniky je výstavářsky nepodchycená a přitom velmi zajímavá, měl pravdu.

Jiři Kuliš (JK): Otec možná správně tušil, že elektrotechnický průmysl bude vedle automobilového a strojírenského průmyslu stěžejním pilířem české ekonomiky.

Vy sám máte elektrotechnické vzdělání?

JŠ: Ne, já jsem stavař, ale otec nás vlastně školil už odmalička, všechny ty obvody… (smích)

Můžete mi popsat začátky Amperu?

JŠ: Při prvním ročníku se představilo 120 firem, pak veletrh rychle narostl do dnešní velikosti s téměř 600 firmami. Vývoj šel rychle dopředu, a poté, co vstoupily na český trh velké zahraniční společnosti, obzvlášť.

Začínali jste v Praze, dnes jste na brněnském výstavišti. Od kdy?

JŠ: V Brně jsme od roku 2011.

JK: Smlouvu jsme ladili téměř půl roku v roce 2010. Přenést takovouto akci z Prahy do Brna, to byl velmi odvážný krok.

Z jakého důvodů ke stěhování došlo?

JŠ: Důvody byly mnohé, spojilo se několik aspektů dohromady. Nejpodstatnější bylo, že prostory v Praze už nebyly důstojné. V Praze stále nejsou velké a reprezentativní prostory s vyřešeným zázemím a infrastrukturou jako v Brně, takže jsme navázali na naše předešlé rozhovory s bývalým vedením BVV, které nebylo k pořádání Amperu nakloněno.

JK: Námluvy trvaly od roku 2007. Ze strany BVV byla obava, že Amper rozbije MSV. Strategickou chybou BVV bylo, že energetika a elektrotechnika nebyla vyčleněna z MSV, a tak vznikl Amper. Na MSV byla dříve zastoupena silně energetika, výroba elektrické energie, a pak se vytratila. Je vidět, že si Amper a MSV nyní konkurují jen málo.

JŠ: Naštěstí se obavy ukázaly liché a také to, že hostující akce mají smysl. Takže dalším důvodem, proč jsme se stěhovali, bylo, že nové vedení BVV na takovou myšlenku přistoupilo.

JK: Ale i z naší strany to byl docela odvážný krok. Ale proč to neudělat? Vy to oddřete, připravíte, my s tím nemáme práci, v Brně je skvělý veletrh a vy nám zaplatíte nájem… (smích)

Opravdu to šlo tak rychle, v roce 2010 v Praze a o rok později Brně? Jak jste to zvládali logisticky a hlavně vystavovatelé, jak se tvářili?

JŠ: Byl to asi nejzásadnější krok v celé historii Amperu. My jsme měli to štěstí, že vystavovatelé byli zvyklí se tak trochu stěhovat. Začínali jsme v Kongresovém centru Praha, které bylo relativně malé, takže jsme veletrh přemístili na Strahov, poté na výstaviště v Holešovicích, pak na osm let do Letňan.

JK: Na Strahov! Amper na hřišti ve stanu! A taky to šlo. To mi připomíná polskou obdobnou akci, která se koná taky na louce v blízkosti Bielsko-Biała, je to takový elektrikářský happening.

JŠ: To ano, tam byly takové stany. Takže naši vystavovatelé byli zvyklí – řekněme – na pohyb. Usídlili jsme se v Brně, snad nastálo. A opravdu ten přesun byl z roku na rok. Není možné nechat takovou akci na půl cesty. Samozřejmě se firmy ptaly proč? Byly zvyklé na Prahu.

JK: Vystavovatelé jsou zvyklí na čas a na místo, to není dobré měnit!

JŠ: Někteří ale protestovali, pořádání v Brně je pro mnohé více nákladné, protože na veletrh jsou navázány další služby jako rezervace hotelů a podobně.

JK: Ale zase si odpočinou od manželek!

A byli nějací odpadlíci?

JŠ: Samozřejmě, navíc naši konkurenti toho využili a začali lákat na poloviční ceny. Naštěstí Amper má takové jméno, že přesun jsme velmi dobře ustáli.

JK: Pozitivní roli hrálo při přesunu Slovensko, Slováci do Prahy nepřijedou, ale do Brna ano. Přesun Amperu do Brna ponížil význam slovenského ELOSYSU, což slovenské firmy otevřeně přiznávají. Raději budeme vystavovat v Brně, kde to má úroveň, říkají.

JŠ: Posléze se ukázalo, že lokace je strategicky umístěna. S velkými firmami se sídlem v Praze to však bylo složitější. Ale třeba ABB nebo Siemens mají mnoho poboček v Čechách i na Moravě, takže jim nevadí personálně obsadit veletrh i v Brně. Když se vrátím ke Slovensku, slovenský trh je v oboru elektrotechniky menší než český, a z něj na Amperu vystavuje pravidelně kolem 50 firem.

Má Amper vůbec s nějakým středoevropským projektem srovnání?

JŠ: Nemá, až v Německu narážíme na konkurenci. Podobně velký veletrh je v Polsku, ale ten se pořádá ve stanech na louce.

JK: Několik Amperů představuje třeba elektrosekce Hannover Messe. Gigantické expozice! To Bielsko-Biała – happening na louce, kde se ve stanech nakonec všichni opijí.

Která sekce je na Amperu zastoupena nejvíc, jestli se to tak dá říci?

JŠ: Základem pořád zůstává energetika a elektroinstalace, přenos napětí od elektrárny až po domácí rozváděče, kabely a osvětlení. Druhým jádrem je průmyslová elektronika, kterou můžete zhlédnout jen na Amperu. Důležitá je i sekce plošných spojů. V posledních deseti letech je velmi silná oblast automatizace a řízení budov, průmyslu, dopravy a měst.

JK: Ano, Amper částečně převzal součástkovou nomenklaturu Invexu. A to je správně.

Každým rokem dochází v oboru k překotným změnám. Zvládáte je vůbec sledovat?

JŠ: Netroufl bych si říct, že zvládám sledovat a rozumět všemu, je to tak široký obor. V týmu máme specialisty a na veletrhu odbornou porotu složenou z 13 profesorů vysokých škol z Česka i Slovenska. Po velké diskuzi volí nejpřínosnější exponáty daného ročníku, které získají ocenění Zlatý Amper. A diskuze je opravdu bouřlivá, často se ani akademici nedokážou shodnout.

Je IT a možnosti internetu a digitalizace ten směr, kterým Amper půjde?

JŠ: Rozhodně. I když základem všeho jsou silnoproudé rozvody a instalace, bez kterých bychom nemohli rozvíjet ani internet. Posun přichází v řízení a v součástkové základně, která je stále menší a menší. Nanotechnologie, dnes už dokonce pikotechnologie (smích). Neumím si představit, že zápis dat 0-1 dnes trvá jednu pikosekundu…

JK: Nanotechnologie a pikotechnologie – to jsou moc malinké věci, my máme rádi velké exponáty…

Na Amperu má největší zastoupení Česko a Slovensko, zejména o Česku se mluví jako o montovně, ale podle vašich vystavovatelů to tak špatně nevypadá… Jaké je percentuelní zastoupení českých výrobců, které předvádí – nazvěmeto – svoje vynálezy?

JŠ: Z padesáti procent určitě, to je síla našeho elektroprůmyslu, na který jsme hrdí. Bez nich by Amper nebyl Amperem. Jako příklad mohu uvést Kopos Kolín, to je opravdu velká firma v oblasti instalací, která má zastoupení po celém světě.

JK: Kdyby nebylo silné strojírenství, nebude MSV, kdyby nebyl v Česku silný elektrotechnický průmysl, nebude Amper!

JŠ: Ano, a v dnešní době elektromobilů Amper na své síle ještě nabyde. Myslím, že časem budou automobily tvořeny převážně elektrozařízeními a součástkami. Obdobný trend je aplikován i při stavbě budov, které jsou již dnes vybaveny inteligentními systémy. Nechybí kamery a chytré lavičky. (smích)

Ano, zatím se mluví spíš o lavičkách s nabíječkou nebo samopěchovací popelnici. Určitě to ale celé půjde dál, sledujete tento trend?

JŠ: Smart cities je opravdu velké téma, obecně se dá pojmout jako progresivní vylepšení kvality života ve městech, což zahrnuje neuvěřitelné množství oblastí – od urbanismu, stavebnictví i myšlenkových pochodů obyvatel až po chytré technologie.

JK: Z veletržního pohledu je to těžko uchopitelné, jde o řešení, nikoliv exponáty. Největší evropský veletrh je v Barceloně. Víte proč? Protože v Barceloně jsou ta chytrá řešení implementována a vystavovatelé mohou klientům ukázat reálné reference. Vezmou je např. do metra, kam dodali vlak bez řidiče.

JŠ: Smart cities je rozhodně více konferenční a ne veletržní téma. V tom se shodujeme.

Tím se Amper také zabývá?

JŠ: Vedle samotného veletrhu máme rozsáhlý blok přednášek a konferencí. Ano, i tyto problémy se zde řeší.

JK: Amper je odborný veletrh, kde se potkávají odborníci, kteří dané systémy vytváří. Jedni dodají komponenty, druzí řešení. Hlavní cílovou skupinou jsou elektroinženýři, projektanti, architekti… Není to pro lidi z ulice, čisté B2B.

A tak to i zůstane? Pro normálního člověka, laika, může být řada věcí naprosto fascinující… Například elektromobily, nebo ukázky vzdálených řízení.

JŠ: Ano. Bylo by zajímavé, pokud by výrobci přivezli například rozříznutý model elektromobilu, o který by byl zájem i z řad studentů, kteří pravidelně navštěvují Amper. Je zajímavé, že vystavovatelé vnímají studenty různorodě, někteří v nich ale cítí potenciál, svého budoucího zákazníka nebo zaměstnance.

JK: Ale i ti studenti by se mohli byznysově obléct a nechodit na veletrhy s batohy, v džínách či kraťasech...

Nemůžu se nezeptat. Jak si stojí veletrhy v internetové době?

JK: Typická novinářská otázka… V technických oborech jsou marketingovým nástrojem číslo jedna. Většina firem se pilně připravuje, chce předvést to nejlepší. Novinky vyvíjí tak, aby je mohly uvést na veletrhu. Pro firmy je veletrh velkým zjednodušením komunikace se stávajícími i budoucími partnery. Stejně by je musely objet, takhle mají několik dnů všechny na jednom místě, což jim odhadem ušetří tři měsíce klasické obchodní práce.

JŠ: Přesně tak. Samozřejmě, že všechny firmy pracují s internetem, ale v technických oborech je veletržní prezentace zásadní. Jak chcete na internetu prezentovat složité technologie. A hlavně dávají o sobě vědět, že tu jsou, že něco umí a potkávají se osobně všichni se všemi. Velkou roli v tom rozhodně hraje prostředí – příjemný prostor s dostatkem vzduchu, příjemnou teplotou a slušnou gastronomií.

Máte o firmách informace i po veletrhu. Umí s tím, co se jim naskytlo, pracovat?

JK: Záleží na jejich očekávání. Většinou chtějí hlavně nové zákazníky, ale i udržování stávajících klientů je důležité. Často přijdou poptávky po veletrhu a oni si ani neuvědomí, že jsou výsledkem veletrhu.

JŠ: Do kuchyňky jim nevidíme. Ale má to logiku, protože peníze a úsilí vynaložené do veletrhu určitě chtějí vrátit. Potřebují vidět efekt. A sami tomu napomáhají na místě. Na stánek přijedou v kompletní sestavě, ukáže se celý management, obchodní zástupci. Na Amperu už nejde tolik o získávání nových zákazníků, obor je poměrně uzavřen, ale nesmí přicházet o ty stávající. Internetové stránky jsou neosobní, mohou být nepřehledné a zavádějící. Na veletrhu se zákazník přesvědčí, jak na tom firma opravdu je.

Říkáte, že okruh vystavovatelů je poměrně uzavřen. Ti noví tedy přicházejí ze zahraničí?

JŠ: Jednoznačně. Zkouší nový trh, někdo zůstává, tak z dvaceti procent se mění, zejména asijské a zámořské společnosti. Na ročníku 2018 bylo 181 vystavovatelů zahraničních, objevilo se i šest tchaj-wanských firem. Třeba čínské firmě Noark se v česko-slovenském prostoru povedlo dobře uchytit a skvěle se jí daří. Jiné firmy vystavují na Amperu jednou za dva tři roky.

JK: Poměr 80 % stálých a 20 % nových je u všech veletrhů běžný.

Mám vás unavovat otázkou, kam míří výstavnictví?

JK: V prvé řadě musí existovat daný průmyslový obor, to je jasné. Aby bylo co vystavovat.

JŠ: Dám vám příklad. Pořádali jsme roky veletrh „sklo-porcelán-keramika“. Akce fungovala do roku 96/97 báječně, vystavovalo na tři sta firem. A pak se daný průmysl závratně propadl. Když nejsou firmy v oboru, nemá kdo vystavovat.

JK: Nebo jiný příklad. Ve Vídni jsou úžasné stavební veletrhy, ale technický nemají. Strojírenský veletrh tam není tak silný. Protože tam v takové míře tyto obory nejsou.

Co tedy považujete za ohrožení veletrhů?

JK: Pro vystavovatele je důležité místo a čas, jak jsme si říkali. Nedávno jsme řešili termín Amperu 2020 a byl to skutečně hlavolam. Nesmíme se dostat do kolize se zahraniční konkurencí. On totiž pro veletrhy v Česku není problém zmiňovaný internet, ale globální firmy, jejich zahraniční centrály. Dají miliony eur do veletrhu v Německu a řeknou si, že kdo z Česka bude chtít, ať přijede do Německa. Ale tak to naštěstí nefunguje. Naštěstí!

Jak se veletrhy změnily?

JŠ: Mění se způsob prezentace, dnes má veletrh i nezanedbatelné emoční poslání. Firmy se snaží do povědomí zákazníků a návštěvníků proniknout i jinak, úplně netechnicky. Nabízí čokoládové pokušení, jiní operují s vyšší gastronomií či módní přehlídkou. Emoční sociální prožitek se vám dostane pod kůži a celý život se vám pak třeba při pohledu na elektroinstalační spoje vybaví chuť čokolády z veletrhu.

JK: Expozice zhmotněly, jsou větší, vyšší, všude závěsy. Ale snaží se upoutat i jinak, nějakou zábavou jako body-painting, módní přehlídka, sličné hostesky nebo nějakým šaškem. Pak musíme řešit, že nějaká kapela rušila jednání na expozicích v sousedství.

Profesní rozhovor s Jiřím Švigou čtěte zde