Proč to děláme? Pokud budeme sbírat informace o prostředí, ve kterém žijeme, dokážeme nabídnout občanům data pro jejich lepší rozhodování. Například když si chtějí koupit dům a dopředu vědět, jak velký hluk je v dané lokalitě, anebo si chtějí otevřít provozovnu a potřebují znát, jak to v daném místě vypadá s dostupností vody nebo elektřiny. Druhá rovina souvisí s informovaností občanů. Když se město snaží například zavádět nové věci typu regulace pohybu, tak mnohdy naráží na negativní reakce lidí, kteří o daném tématu nic nevědí. Uliční databanka by tomu mohla napomoci,“ dodává David Bárta.

Jako první z panelistů přinesl urbanistický pohled na věc architekt Jan Fibiger. „Tato republika nemá efektivnější nástroj než je územní plánování. To by se však mělo stát integrální součástí území Smart Cities,“ říká architekt, který ulici charakterizuje jako veřejný prostor, do kterého má každý možnost vstoupit a který má sociální, obchodní, dopravní i infrastrukturální funkci, zahrnuje problematiku odpadů, zeleně, parkování, osvětlení i IT. Podle jeho slov je třeba do diskuse o veřejném prostoru  vtáhnout veřejnost. „Dnes máme k dispozici simulační nástroje, díky kterým si lidé mohou dobře představit, jak konkrétní místo bude v budoucnu vypadat,“ říká architekt s tím, že aktuálně se také připravuje digitální nástroj pro „tvorbu ulice“ - dynamický model území České republiky, evidující technickou infrastrukturu.

Ostatní řečníci, ať už se zabývali problematikou vody, energií či analýzy dat, se shodli na tom, že data jsou důležitá, ale ještě důležitější je umět je integrovat do systému a efektivně s nimi pracovat. Jako ukázky z praxe vybrali příklad radnice, která díky kamerovým a čidlovým sčítačům a dalším technologiím dokáže sbírat a vyhodnocovat data o trasách po městě se pohybujících automobilů, anebo vodárenského podniku, který velmi efektivně dokáže sledovat kvalitu pitné a užitkové vody.