Jedním z ústředních témat brněnských stavebních veletrhů je zdravé bydlení. Co za pojmem stojí? Hlavně sám člověk. „Kromě stavby totiž on hraje hlavní roli, jeho činnost, jeho individuální vnímavost i zdravotní stav,“ přibližuje Zuzana Mathauserová ze Státního zdravotního ústavu a vedoucí Národní referenční laboratoře pro prašnost a mikroklima v pracovním prostředí. Do Brna přijede 2. března na téma zdravého bydlení přednášet. Že jde o oblast velmi širokou, naznačuje následující rozhovor.
Jedna věc je však zásadní – dobré proudění vzduchu, věc tak obyčejná jako je větrání. "Jenže v klimatizovaných budovách leckde nelze otevřít okno, staré budovy zateplíme a utěsníme tak, že vzduch nejde ani ven ani dovnitř. Zvedají se hodnoty vlhkosti i oxidu uhličitého a přicházejí zdravotní problémy," přibližuje specialistka ze Státního zdravotního ústavu a vedoucí Národní referenční laboratoře pro prašnost a mikroklima v pracovním prostředí.
Co všechno vaše oddělení zkoumá, čím přesně se zabývá? Stojíte za tvorbou vyhlášek či nařízení? Mohou se na vás s konkrétními případy obracet lidé?
Základní činností naší laboratoře je jednoduše shrnuto – kontrola zajištění kvality vnitřního prostředí budov, z pohledu fyzikálních faktorů prostředí, jejich hygienických limitů – to jest mikroklima (teplota, vlhkost, rychlost proudění vzduchu, respektive tepelná pohoda v prostředí, osvětlení, prašnost, hluk a vibrace). A to především na základě požadavků naší legislativy v pracovním prostředí a v pobytových místnostech.
Zabýváte se i byty?
Do bytů zasahujeme méně, většinou jen když už něco takzvaně hoří. Důvody jsou dva: jsme instituce patřící pod Ministerstvo zdravotnictví a naší základní legislativou je zákon o veřejném zdraví (č. 258/2000 Sb. v platném znění). A v tomto zákoně nejsou uvedeny žádné požadavky na kvalitu prostředí v bytech a bytových nebo rodinných domech. To spadá pod stavební zákon, respektive stavební vyhlášky. Ale i tak máme dost zkušeností z bytů – především s nedostatečným větráním a špatným užíváním bytů. A připomínkujeme legislativu i z oblasti bytů. S požadavkem na měření se na nás může obrátit kdokoli – ale je to placená služba. A velmi úzce spolupracujeme s dalšími kolegy z našeho ústavu, kteří měří chemické látky, plísně a bakterie.
Často se mluví o nemocných budovách a syndromu, které způsobují. I tím se komplexně zabýváte?
Komplexní řešení ani neexistuje, protože vliv má obrovské množství faktorů prostředí i samotný člověk. Tento syndrom je znám především v klimatizovaných budovách, kdy lidé zde pobývající trpí řadou nespecifických zdravotních potíží, jako bolest hlavy, pálení očí, suché sliznice, nadměrná únava, a tyto potíže je opouští po opuštění budovy.
Na jedné přednášce jsem slyšela, že záleží na objemu záporných iontů ve vzduchu. Že je dovede doplnit třeba zapálená svíčka a naopak zničit jediná cigareta.
Je známo, že ionizace vzduchu může mít vliv. Vzduch obecně má určité elektrické vlastnosti, kromě jiného je plný kladných a záporných iontů. Vzduch se zápornými ionty, pokud jich je hodně - například po bouřce nebo na horách - vnímáme jako příjemný „čerstvý vzduch“. Pokud vzduch proženeme rozvody vzduchotechnických zařízení, dojde k neutralizaci iontů a my dýcháme sice čistý vzduchu, ale právě zbavený svých elektrických vlastností. Trošku nadneseně lze takový vzduch přirovnat destilované vodě. Ionizaci vzduchu žádná svíčka nenahradí, ta je naopak zdrojem nežádoucích látek ve vzduchu. Otevřený oheň krbu je už něco jiného a každopádně příjemného. Pokud tedy dobře funguje odtah kouře.
Co je pro zdravé bydlení a proudění vzduchu nejpodstatnější?
Všechny v úvodu vyjmenované faktory prostředí jsou nějakým způsobem ovlivnitelné větráním a větracím zařízením, které může být například i zdrojem hluku a vibraci. Často slyšíme stížnost na hluk od tepelných čerpadel, kdy někdy díky tomu dochází až vyhrocení sousedských vztahů. Dostatečné větrání je samozřejmě základním opatřením pro zajištění kvality vnitřního prostředí budov, i když to něco stojí. My dokážeme spočítat, kolik nás systém větrání/vytápění stojí, ale už nedokážeme vyčíslit, kolik nás stojí zdravotní následky, nebo jen pocit nepohody s únavou, pokud je větrání nedostatečné a nedokáže z prostředí odvést to, co si většinou „vyrobí“ sám člověk.
Musí se stavební firmy v případě ventilace řídit nějakými předpisy?
Stavební firmy se musí řídit stavebním zákonem a stavebními vyhláškami (v Praze to jsou Pražské stavební předpisy), energetickou vyhláškou i prováděcími předpisy k zdravotnímu zákonu. Vědí tedy naprosto přesně, jaké tepelně technické vlastnosti a systém větrání musí stavba mít, kolik vzduchu vzhledem k počtu osob v bytě nebo na pracovišti se musí vyměnit apod., aby byly uvnitř dodrženy všechny hygienické limity. Je třeba vždy myslet na to, že odvádím-li odněkud vzduch, musím také čerstvý vzduch jako náhradu za odvedený přivést. My máme v současnosti tendenci mít velmi těsné budovy - šetříme tím energii na vytápění. Kuchyně máme vybavené velmi výkonnými digestořemi s odtahem mimo budovu. Jenomže co může taková digestoř odvádět, pokud stejný objem vzduchu někudy do bytu nepřivádíme? Velký problém je to pak tam, kde jsou plynové spotřebiče, ať už jen sporák, nebo i kotlík na vytápění a ohřev vody, Vždy musíme pamatovat na dostatečný přívod spalovacího vzduchu a odvod spalin, jinak hrozí otrava CO – a jak z médií znáte, je jich dost. Je možné si koupit i malý indikátor CO, která nás bude včas varovat.
Co je nejzásadnější pro život ve starších budovách?
Ve starších budovách, pokud je utěsníme, bez odpovídající úpravy systému větrání, může být problémem zvyšující se vlhkost vzduchu a také zvyšující se koncentrace radonu – stačí dostatečné větrání. Stávající těsné budovy a leckdy zhoršující se venkovní podmínky neumožňují větrání, na které jsme snad odjakživa zvyklí – větrání přirozeným způsobem, to jest otevřeným oknem. Musí pak nastoupit větrání nucené, nebo klimatizace a jsme zase u toho, že část lidí může mít s tímto způsobem větrání problémy.
Nové budovy jsou ale často plně klimatizované.
Ano, a stále větší část nových bytů a bytových domů bude mít systém nuceného větrání. Je ale třeba, aby nájemníci, či majitelé byli poučeni o fungování celého systému, automaticky byl zajištěn servis a čištění. A je třeba, aby okna v takto ošetřených bytech i pobytových místnostech byla otevíratelná – třeba i jen malá část, ale je to důležitý psychický faktor, „že člověk není ve skleníku a může si vyvětrat, tak jak byl zvyklý“.
Stavaři nebo odborníci od vás mají k dispozici určitě měřicí přístroje vlhkosti, obsahu CO2 a podobně. Může si hodnoty zjistit obyčejný člověk?
Běžně jsou na trhu „malé krabičky“, buď jen teploměr s vlhkoměrem, nebo i v kombinaci s čidlem CO2, nebo jen samotný měřič CO2. Určitě se přimlouvám alespoň za teploměr/vlhkoměr, protože hlídání vlhkosti je velmi důležité. Nadměrná vlhkost je zdrojem růstu plísní a mikroorganismů, vlhké stavební konstrukce mají horší tepelně vlhkostní vlastnosti a dostáváme se pak tak trochu do začarovaného kruhu.
