Stejně tak mám radost, že se zde objevily české značky. Mezi nimi i Jawa, která sem konečně přivezla novou „kejvačku“, kterou vyrábí v Indii. Velikou radost mám i z toho, že můj kamarád Petr Knobloch dokázal vzkřísit značku Čechie-Böhmerland. A navíc ne tak, že by postavil jen nějakou repliku, ale postavil dvě zbrusu nové Čechie se skvělým designem Honzou Hrbkem, což je žák Václava Krále. Jedna je motorová s kompresorem, která byla přihlášená v anketě Motocykl roku, a ta druhá je elektrická, na které jsem jezdil v Liberci v soutěži Dědeček automobil. Všechno je to důkazem toho, že jsme motorkářský národ.

Dlouhodobě se zabývám také bezpečností, takže je skvělé, že Motosalon se stále nezapomíná věnovat ani prevenci bezpečného chování v dopravě. Návštěvníci zde najdou několik motoškol, je zde profesionální prezentace první pomoci First Help, Automotodrom Brno dělá několik motocyklových akademií a škol. Tohle všechno přispívá k tomu, že se motorkáři při jízdě chovají zodpovědněji a dbají více na bezpečnost. Motosalon tedy není jen výstavou krásných motorek a nádherných dam, ale dělá i osvětu. A podle mě dělá větší osvětu, než dělá stát. To je pro mě snad to nejcennější, protože je škoda každého zmařeného života. Tohle se týká i doplňků, helem, nových technologií, airbagových vest.

Kdybych to měl shrnout, tak moje nadšení je opravdu komplexní. A to nemluvím o tom, že jsme nadšení, že veletrh vůbec je, protože v této době jsme jediná evropská výstava světového významu, která se uskutečnila a probíhá naprosto standardně v souladu s Jihomoravskou hygienickou stanicí. Moc se mi líbilo, jak pořadatelé pružně dokázali reagovat na tyto mimořádné podmínky. Všude na toaletách jsou dezinfekční mýdla, dostatek papírů a utěrek. Skvěle funguje i úklidová služba, takže se opravdu mimořádně dbá na čistotu.

Celkově jsem tedy nadšený a myslím, že tato vysoká úroveň Motosalonu je potvrzena i skvělou návštěvností.