Na Festivalu architektury vystoupil jeden z nejvýraznějších představitelů mladé generace českých architektů. Ondřej Chybík v přednášce na téma „zelená architektura“ ukázal, jak udržitelně a zároveň kreativně je možné přistupovat k rekonstrukcím.
V sekci Zelená infrastruktura na horizontu 2030 na Festivalu architektury vystoupil Ondřej Chybík z věhlasného ateliéru Chybík+Krištof. Mladé architektonické studio proslavil projekt českého pavilonu pro Světovou výstavu Expo 2015 v Miláně, ale dnes již má za sebou celou řadu dalších úspěchů.
Ondřej Chybík na konkrétních návrzích ukázal, jak důležitou roli hraje architekt při snižování ekologické stopy staveb. „Architekt je jako dirigent orchestru a musí počítat se všemi nástroji,“ řekl posluchačům.
K těm klíčovým patří výběr takových materiálů, které pomohou do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality, přičemž vedle energetické náročnosti výroby musí architekt zvažovat také jejich dopravu a recyklovatelnost. Studio Chybík+Krištof takto přistupuje ke všem svým projektům. Stavební materiály pečlivě analyzuje a následně vybírá z hlediska jejich vlivu na kvalitu životního prostředí, a to nejen podle emisí CO2, ale z pohledu celkové bilance. V praxi to vypadá tak, že energeticky nejnáročnější ocel nahrazuje železobetonem a dřevem.
Ondřej Chybík zdůraznil také význam kvalitních rekonstrukcí, které jsou ještě větší „zelenou“ výzvou než nová výstavba. „Architekt může rozhodnout o tom, že se stavba nezbourá, což bývá dobře, protože bourání vždycky vytváří obrovskou ekologickou stopu,“ řekl Chybík. Pokud je to možné, je podle něj vždycky lepší budovu přestavět. Toto řešení bývá levnější a navíc může být velmi zajímavé, jak dokazují i realizace studia Chybík+Krištof. Za showroom obchodu s nábytkem v Brně-Vinohradech získali ocenění Grand Prix 2017, přitom šlo o původně nevzhlednou a technicky zastaralou budovu. Architekti ji oživili kreativním venkovním pláštěm z plastových sedáků židlí a flexibilním členěním interiéru.
Podrobněji se Ondřej Chybík věnoval loňské rekonstrukci ve Znojmě, kde přímo v historickém jádru zůstala ze socialistických časů esteticky zcela nevhodná trafostanice. Architekti se rozhodli tuto památku na socialistickou výstavbu nezbourat, ale vydali se ekologičtější cestou a dali jí novou funkci enotéky – vinného baru a degustačního prostoru.
Do pláště technické budovy vyřízli nová okna a otevřeli tak návštěvníkům neuvěřitelné výhledy na dominanty města. „Vnitřní dřevěná vestavba se šplhá za jednotlivými výhledy. Lidé vidí své město a celé údolí z nečekaných úhlů a popíjejí u toho místní vína,“ popsal autor unikátní genius loci v prostoru, který v srdci Znojma vyrostl v 70. letech jako projev cynismu tehdejší narušené společnosti.
