Na Národní výstavě myslivosti, v těsném sousedství pódia v pavilonu G1, najdete část expozice, věnovanou Kralické oboře. Ta vznikla v 15. století mezi obcí Kralice a městem Náměšť nad Oslavou. Obora o rozloze téměř 300 ha je známá chovem daňčí a jelení zvěře, ale i zachovalou přírodou a zajímavými stavebními památkami.
Oborník Jaroslav Adámek v neděli představil nejen historii obory, ale především její zvířecí obyvatele. Hovořil mimo jiné o významných trofejích, k nimž patří 231 bodový jelen či daněk s téměř 200 body, a také o tom, že k výjimečným trofejím je třeba nechat zvěř dospět do ideálního věku, což může být u jelenů 11 až 12 let a u daňků 9 až 10 let. Pro výstavu také poskytl bohatý obrazový materiál, kdy jako nadšený fotograf zachytil život zvěře v Kralické oboře v různých obdobích.
Obora za 400 let své existence zažila mnohé zajímavé okamžiky. K historickým zajímavostem patří například návštěva následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Když odjížděl v roce 1914 do Sarajeva, navštívil po cestě Kralickou oboru a pro ukrácení dlouhé cesty si zastřílel na tamní střelnici na živé holuby vypouštěné ze speciálních krytů. Holuby prodávali Haugwitzům místní sedláci, kteří tak měli zajištěný zajímavý příjem. Ptáci, kteří palbu přežili, se vraceli domů a mnohdy byli ke kratochvílím panstva prodáni i několikrát. Střelnice, která k těmto účelům sloužila, byla věrnou kopií tehdejší známé střelnice v Monte Carlu. Tento historický objekt bohužel v roce 1973 vyhořel a zachoval se pouze zděný krb, který byl v posledních letech uchován pod novým přístřeškem, kde si lovci mohou odpočinout po mnohdy náročných lovech.
Expozice Kralické obory je hezkým příkladem rozvoje obornictví v českých zemích, jehož počátky sahají do druhé poloviny 13. století. Tehdy byla do ohrad a ohrazených prostor naháněna zvěř z blízkého okolí proto, aby majitelé měli zásobu zvěře pro dobu nouze. Později se v oborách začali chovat jeleni, daňci, ale i drobná srstnatá zvěř jako zajíci a divocí králíci, ve voliérách bažanti. Obornictví dosáhlo největšího rozmachu v 16. a 17. století, kdy se každý šlechtický rod pyšnil i několika oborami. Černá zvěř se u nás chovala od druhé poloviny 18. století, od poloviny 19. století přibyli v našich oborách i mufloni a v polovině 20. století i další druhy zvěře, z nichž se místním podmínkám přizpůsobili zejména sika japonský, sika Dybowský a koza bezoárová.
