U stánku společnosti Sommer a vnuk na brněnské Salimě to moc voní. V jedné části právě vaří kuchař „praváky“ na smetaně s petrželovými noky, v druhé slečny nabízejí voňavou borůvkovou limonádu s borůvkovým medem. Na jednohubkách trůní brusinkový džem – plný plodů, ani sladký ani kyselý, už jej vidíte na nedělní svíčkové. Právě tento 75% džem z malých červených bobulek zabodoval v soutěži Zlatá Salima 2018.

Na snímku zleva: generální ředitel společnosti Veletrhy Brno Jiří Kuliš, jednatel firmy Sommer a vnuk Lubomír Večeřa, ministr zemědělství Jiří Milek a ústřední ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce a předseda letošní komise Zlaté Salimy Martin Klanica. Foto: Archiv BVV

Porota udělení ceny zdůvodnila slovy: „Jde o výběrový speciální džem se sníženým obsahem cukru, je určen k tradičním masovým pokrmům nebo i k ochucení bílých tvarohů, jogurtů a sýrů.“

Rodinná firma Sommer a vnuk se zpracováním lesních hub a lesního ovoce zabývá od roku 1997, byla založena ve Větřkovicích u Opavy v Oderských vrších, dnes má sídlo v Hostivicích ve Středočeském kraji a sklady v Herálci na Vysočině. A na část roku se pracovníci přesouvají do Lotyšska. Tam totiž po dlouhém hledání našli místo zaslíbené – pečlivě vytipovaný pás, kde se stále daří brusinkám i borůvkám a lesní houby zde rostou i tehdy, když v Česku nenajdete ani prašivku.

„Ale co to vzalo času, než jsme je našli. Procestoval jsem Evropu od Balkánu po Estonsko,“ popisuje jednatel firmy Lubomír Večeřa – vnuk z jejího názvu. Sommer a vnuk je podle něj jednodušší pro zahraniční klienty než Sommer a Večeřa.

Základem vaší firmy jsou lesní houby. Jak jste se k nim dostali?

Když jsme v roce 1997 firmu zakládali, tak v té době je nikdo reálně nedělal. Takže směr byl jasný. Napřed jsme je klasicky vykupovali a zpracovávali v Česku. A poté, co se začaly i u nás výkupní ceny  zvyšovat kvůli přeshraničním prodejům do Rakouska a Bavorska a naši zákazníci je nebyli ochotní akceptovat, jsme se začali rozhlížet po nových místech v zahraničí. A v roce 2010 jsme našli základnu v Lotyšsku.

V Lotyšsku?

Ano, nalezli jsme tam ideální podmínky. Na sever od nás v Estonsku je mimochodem továrna, která všechny vykoupené brusinky a borůvky expeduje do Číny. Několik desítek kilometrů na jih od nás pak holandsko-italská společnost, která exportuje do západní Evropy. S tou aktivně spolupracujeme.

Jak houby zpracováváte?              

Mrazíme, sušíme, nakládáme a prodáváme čerstvé. Naši distributoři v čele s firmou Bidfood, která distribuuje po Česku a Slovensku, nás každoročně navyšováním poptávky ženou dopředu, což nám neumožňuje usínat na vavřínech.

Takže to není tak, že by tady chodili houbaři s košíčky a sbírali pro vás?

Ne, to jsme omezovali od roku 2010, až to úplně skončilo. Hlavně z toho důvodu, že do pásu v ČR, kde jsme my vždycky vykupovali, vstoupili Bavoři.

Jak jste přišel na Lotyšsko?

Hledal jsem prostě houbovo-bobulové místo. Projel jsem celý Balkán od Makedonie, přes Bulharsko, Rumunsko, pak Maďarsko, Slovensko, Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko. Celou tu oblast jsem projel a trvalo mi to spoustu let. Po celou tu dobu jsem řídil firmu, takže se mi stávaly takové legrace, jakože mi český operátor, když jsem byl v Rumunsku, vypnul telefon, protože jsem moc telefonoval ze zahraničí do Česka. Mysleli si, že mi někdo ukradl telefon, tak ho, poté co bylo během necelého měsíce provoláno sto tisíc korun, preventivně odpojili.  Zůstal jsem v Rumunsku bez spojení (smích).

Vraťme se do Pobaltí.

Ano, tam rozhodlo klima. Z jedné strany Baltské moře, nížina a současně subarktické tendence ze severovýchodu ideální pro kvalitní bobuloviny. A navíc nad 55. rovnoběžkou – to mi prozradili Číňané, to jsem nevěděl – mají borůvky úplně jinou nutriční hodnotu než pod ní. Zajímavé, že? Takže když vezmeme 10 deka českých a lotyšských borůvek a rozmixujeme to do zmrzliny, tak ta z lotyšských plodů bude očividně aromatičtější a tmavší. A to je tím, že tam borůvky dozrávají, mimo jiné, s výrazně vyšší koncentrací anthokyanů.

Jak najdete pás, kde máte jistotu, že vám pořád porostou bobulky a vyrostou houby?

Tak to nemáte nikdy, ale je třeba hledat vybalancovanou oblast, aby v ní nedocházelo v sezoně k přemetům. Například v roce 2010 se na několik měsíců na jaře a v létě vytvořilo pouhých sto kilometrů od nás směrem na východ teplotní a srážkové rozhraní. V Lotyšsku byly nádherné bouřky a teplo a okolo Pskova, jen těch sto kilometrů dál a pak dál na jih i na východ v pásu širokém tisíc kilometrů, bylo totální sucho a neúroda. Nikde nebyly brusinky, kolaps. Ale my jsme sbírali a volali mi klienti, že berou jakékoliv brusinky, už ani nebazírovali na kvalitě, jak to bylo s úrodou špatné.

Tajemství je v čem?

Nemůže to být úplně u moře, tam brusinky, borůvky ani lišky nerostou. Musíte najít přechodný pás tak daleko od pobřeží, aby tam v zimě nebyly ukrutné mrazy a v létě naprostá sucha.

Takže se tam nemůže stát, že nenajdete ani prašivku jako občas tady na Moravě?

Nemělo by, ale to musím zaklepat. Ale s cenou to nemá nic společného. Loni v Česku a na Slovensku byla skvělá sezona borůvek, a přesto po sezoně poskočily evropské ceny mražených borůvek na dvojnásobek – ze dvou eur za kg na čtyři.

Museli jste si ty lesní pozemky v Lotyšsku koupit, nebo pronajmout?

Nikoliv. To bychom museli v tom případě, když bychom chtěli produkovat bio výrobky. To pak musí být člověk majitelem nebo nájemcem daného prostoru a podstoupit proces certifikace. Zakoupili jsme jen půlhektarový pozemek, na kterém stojí náš provoz.

Nikdo vás neomezuje ničím, poplatky?

Ne, stejně jako by Lotyše nikdo neomezoval na Šumavě.

Takže každý si u nás i v Lotyšsku může nasbírat, co chce a kolik toho chce?

V podstatě ano.

V Lotyšsku máte lidi, kteří pro vás v sezóně stabilně sbírají a živí se tím?

V sezóně se tím opravdu velmi dobře uživí a vytvoří i finanční rezervu. Jsou to celé party, které se přesouvají z místa na místo, podle toho, kde ovoce už uzrálo a houby vyrostly. Začíná se u pobřeží a postupně se pás sběrů přesunuje do vnitrozemí, až skončí u ruské hranice, kde vše zraje nejpozději. Odpoledne vyráží do akce chladící dodávky, které nasbírané plody sváží k nám. A já už čekám na rampě našeho podniku. Výkup z aut si přebereme stylem „tohle bereme, tohle ne“. A rovnou se určí, co půjde na sušení, co na mražení a co vyexpedujeme v čerstvém stavu.

A pak balíčky rozvážíte po prodejnách, restauracích?

Nikoliv. Máme vyprofilované pouhopouhé tři pilotní zákazníky. Alibona od nás každoročně nakupuje bobuloviny, BidFood houby v různých druzích a formách zpracování a pak máme zákazníka ve Švýcarsku, kterému dodáváme čerstvé lesní houby a bobule a přebytky mražených a sušených, když jsou.

Takže od vás přímo nic nekoupím?

Ideální je zaregistrovat se a nakupovat v e-shopu BidFoodu.

Vidíte, to jsou informace, které jsem nikde nenašla, vy jste takoví neviditelní.

A to je záměr. Aby konkurence, která nikdy nespí a v minulosti nás hodně kopírovala, byla aktivnější a občas přišla se zajímavým výrobkem i sama. (úsměv)