Máte nějakou oblíbenou kuchyni?
Tu, která mi chutná. A je mi úplně jedno, jestli je italská nebo česká. Momentálně je třeba období masopustu, takže preferuji vegetariánská jídla.

Jí tyto pokrmy i vaše děti?
Máme chlapečka, kterému je pět let a je po nemoci, takže jsme rádi, že jí, co jí. Převážně mu tedy vaříme maso a ryby. Holčičce, které ještě není ani rok, se přizpůsobujeme ještě více.

Spousta dětí se chce stát kuchařem. Měl jste také tento sen?
Pamatuji si, že jsem byl jako malý kluk jednou na maškarním za kuchaře. Ale nesklidil jsem moc úspěch, takže nevím, jestli bych ho měl, kdybych se kuchařem opravdu stal. Ale musím říct, že poslední dobou toto povolání nabírá na prestiži a určitě není ostuda být kuchař, je to umění.

Jak jste na tom s pečením?
Už jsem upekl chleba, sem tam i nějakou bábovku. Chléb beru jako boží dar. Myslím si, že když se povede dobrý chleba, tak pak už všechno. Takže když jsem zvládnul chléb, věděl jsem, že udělám i knedlík. A když se mi povedl i ten, věděl jsem, že už se můžu ženit.

Když vaříte, držíte se receptů, nebo experimentujete?
Jakmile jsem si v přípravě jistý, tak povolím uzdu své vášni. Vesměs se ale snažím alespoň ze začátku držet receptů, protože už je někdo vymyslel, a to nejspíš dobře. Zrovna u chleba ale začínám víc a víc experimentovat.

Máte domácí pekárnu, nebo chléb připravujete klasicky?
Dělám ho v troubě. Kromě rýžovače nemáme v kuchyni žádné moderní výdobytky. Možná i proto, že bych je nedokázal ovládat. Skončil jsem totiž u rychlovarné konvice.