Je krásné modré. Robustní rám vyšperkovávají mohutná kola a doplňují pořádné tlumiče. Prostě enduro kolo, na něž byste nejradši okamžitě skočili a vydali se na pořádnou adrenalinovou cestu lesem nebo z prudkého kopce.
Ale je ještě mnohem zajímavější – za prvé je to elektrokolo, což na první pohled nemáte šanci poznat, baterka je pěkně schovaná. A za druhé, jde o vůbec první enduro bike, jehož rám kompletně vzniká 3D tiskem. Seznamte se – Enduro eBike z dílny designerského studia Kinazo Design.
"Všichni ze studia jezdí na kole, někteří jsou pravověrní enduro bikeři, proto jsme se pustili do kola. A 3D tisk je něco, co nás fascinuje,“ popisuje Patrik Paul z Kinazo Design, která má centrálu v Bratislavě. Jenže cesta k prototypu, který se představil na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu, nebyla jednoduchá. Právě kvůli 3D tisku.
Elektrokola, to je teď velký hit. Ale stojí vůbec pravověrní bikeři o takovou pomoc, nejsou hrdí na to, co zvládnou sami?
Čím větší sportovec, tím větší odpor k elektrice. I starší lidé kolem šedesátky si říkají: pořád mám hodně síly. Zvládnou šlapat sami za sebe a nepotřebuji žádnou podporu. Ale je pravda, že mnozí, kteří si to vyzkoušejí a zjistí, jakou to má výhodu - kam všude se dostanou, neuštvou se, mnozí stačí svým kolegům nebo dámy mohou jezdit s pány a drží si tempo. Sbližuje to. Hlavním benefitem je opravdu to, že je možné dojet dál, výš a ve skupině nejsou otrávení lidé, kteří buďto nestačí nebo naopak na pomalejší musí čekat.
Proč jste se ale pustili do endura?
Protože je to těžší na vývoj. Dělali jsme jej v kolektivu lidí-bikerů, kteří jezdí endura, máme mezi sebou downhillové jezdce, to je ještě extrémnější typ kola s vyšším zdvihem tlumení vidlice vepředu i vzadu. Z hlediska designerského nám to nabízí zajímavý sportovní look, není to kolo nudné v té své konstrukci pevné stavby, umožňuje to dělat v designu různé tvarové varianty v zadní stavbě, odpružení.
Kromě toho, že kolo vypadá krásně, je celé vyrobené 3D tiskem.
Ten nám vyřešil náš základní problém. Chtěli jsme dělat kolo, které bude i s integrovanou baterií v rámu, a ta nebude vidět. Mnoho horských kol má takovou tu krabičku na rámu. My jsme chtěli udělat kolo bez krabičky, aby design kola zůstal zachován. Dělaly se různé typy – dávalo se do sedlové trubky, což vypadalo trošku směšně a mohutně. Nakonec mnoho kol s integrovanou baterií uvnitř se dělá stejně jako u nás – do spodní rámové trubky. Když jsme s tímto požadavkem přišli za výrobcem v Německu, nic takového neměl. Dal nám přesně tu škaredou baterii, která se k rámu montuje. S ní jsme zkoušeli první prototyp, geometrii i s motorem namontovaným, jak to bude fungovat. Stále jsme snili, že baterii umístíme dovnitř, a tak jsme vlastně přiměli našeho výrobce, aby tu baterii začal vyvíjet. Vývoj jsme si nemohli dovolit zaplatit, tak jsme čekali na někoho, pro koho ji vyvine. Což se povedlo, ale americká společnost, pro kterou se baterie vyvíjela, požadovala na produkt exkluzivitu a výrobce nám ji nakonec neposkytnul. Další rok a půl jsme čekali na baterii, jež bude k mání i pro všechny ostatní. Pak už jsme měli produkt, s nímž jsme mohli experimentovat.
A pak už došlo k tisku?
Ne tak rychle. Rám jsme chtěli mít pojízdný, ale bez toho, abychom museli investovat do forem. Protože abychom vyrobili rám z karbonu nebo hliníku, museli bychom nechat vyrobit formy a na každou velikost zvláštní. To je velmi nákladné. Protože jsme malý a kreativní tým, tak jsme hledali cestu, jak to vyřešit co nejlevněji. Hledali jsme firmy, které by nám z 3D tiskáren vytiskly rám, který bude pojízdný. Naši dodavatelé z Belgie nám sdělili, že kov nedělají. Pak jsme našli kovové tiskárny, které nám udělaly vzorky trubky – svařili jsme je, zkusili jsme je zatížit a zjistili jsme, že by to mohlo fungovat. Tehdy nám vycházelo, že musíme vytisknout 11 kusů a ty posvařovat. Pak v Německu vyrobili tiskárnu, z níž bylo možné vytisknout rám jen z pěti potřebných trubek. Nemohli jsme čekat na volný termín, tak jsme přistoupili na tisk z 11 částí. Posvářeli jsme je, ale někde byl problém a kvůli křehkosti nám hliníkový rám praskl. Po několikaměsíčním pátrání po příčině a zkouškách jsme nakonec na příčinu problému přišli. Takže první 3D kolo prasklo, úplně první prototyp byl z ocele a s baterií venku. Zase jsme čekali na nový kontakt, který by nám umožnil vytisknout tato kola, které jsou tu na veletrhu. Náš několikaletý sen se povedl díky Volkswagen Slovakia, který má ve Stupavě největší tiskový stroj na světě. Umožnil nám vytisknout celý rám bez sváření v celku. Je to technologie budoucnosti. Přímo z počítače dokážeme pustit digitální 3D data do stroje a vytisknout si rám jakékoliv velikosti, jakéhokoliv tvaru a prakticky můžeme změny dělat okamžitě. Bez nákladů na formy…
Baterka je opravdu pěkně schováná.
Vkládá se zespodu a zakrývá jej kryt proti odlítávajícím kamínkům zespodu rámu. Baterii je možné vyjmout, nebo nabíjet přímo na kole, což dělá většina jezdců.
Už je možné si kolo koupit?
Chystáme se na to, aby jej šlo objednat. Připravujeme první malosériovou výrobu. Jeden z těch kusů jde do státní zkušebny, abychom dostali potřebné certifikáty. Zároveň startujeme konfigurační systém na skladbu celého kola, co se týká komponentů. A díky unikátnosti 3D tisku můžeme vyrobit kolo přímo na míru. Takže drobnější žena bude mít úplně jiný rám než dvoumetrový chlap. Zajímavé je to, že rám lze upravit nejen velikostí, ale také tloušťkou, přizpůsobíme jej typu jízdy, můžeme zpevnit nejvíc namáhané části.
Takže teď čekáte na co, na testy a zájemce?
Testy budou a zájemci už jsou.
A kdo, bikeři, extrémní sportovci, závodníci? A kolik zaplatí?
Hlavně ti, co si to mohou dovolit. To kolo zatím vychází na 20 tisíc euro, tedy asi půl milionu korun, patří zatím do luxusní třídy. Ale uklidnilo mne, že na výstavě v Německu jsem viděl kolo za 75 tisíc euro, nebylo to elektrokolo. Tam jsem si uvědomil, že ty stropy se nachází někde úplně jinde. Ale tak, jak se vyvíjí 3D tisk, tak i ceny půjdou dolů. Ale kvůli designu a možnostem, které naše kolo má, a exkluzivitě pořád zůstane vysoko nad střední třídou.
(přidává se šéfredaktor MM Průmyslové spektrum Roman Dvořák) Trend customizace je dnes obecný, každý se dnes snaží navrhovat výrobek šitý přímo na míru zákazníkovi. To je cesta. I ti nejzkušenější bikeři, kteří profesionálně závodí, mají pevný rám a ten je daný. A existuje skupina lidí, kteří jsou schopni si to zafinancovat a vědět, že bike mají šitý přímo na sebe.
Co na kolo říkali návštěvníci?
(Dvořák) Pořád tu někdo byl a zajímali se moc. Ono se totiž pořád mluví o Průmyslu 4.0 a 3D tisku, o němž běžný člověk tuší, že se jím dají vytisknout nějaké malé drobné věci. A tady najednou vidí celé kolo. Pro mne osobně je to velký zážitek.
