Josef Šrefl platí za odborníka na biomasu a kompostování, stál mimo jiné za koncepcí veletrhu Biomasa při jeho vzniku. O návratu organických složek zpět do půdy se v poslední době mluví zejména v případě udržení vody v krajině. Když je půda v dobré kondici, voda se z ní neztrácí. Podle Josefa Šrefla ale kompostování chybí kvalifikovaný profesionální přístup, věnují se mu více laici, tedy zahrádkáři, a zemědělci se vzhledem k cenám, k nimž jsou tlačeni trhem, obracejí spíše k chemii. „V půdě pak není život a to je problém naší doby,“ říká muž, který stojí za speciální expozicí přichystanou pro veletrh Biomasa. S kolegy z výzkumných ústavů ji nazvali Život v půdě. A pokud se příroda smiluje a vyraší vše, co by si přáli, půjde o zajímavý pohled.
Co tedy návštěvníci uvidí?
Já jsem někde neprozřetelně řekl, že tam budeme mít cvičené žížaly (smích), což je ale velká nadsázka. Chceme ukázat, že půda je důležitá. A důležitá je ta, která žije. Tudíž se budeme snažit ukázat různé druhy půdy a to, co se v ní děje. Možná tam budeme mít i ty žížaly, které samozřejmě nejsou vycvičené, ale reagují na světlo… rozhodně je budeme mít na videu, abychom ukázali, jak to v půdě funguje. Celou akci děláme proto, že my všichni vnímáme půdu jako automatickou záležitost, i to, že nás živí. Ale i největší kapacity přiznávají, že neznají celý ten složitý proces uvnitř. Nabízíme jedno z možných řešení, jak půdě vrátit život, tedy výrobu kompostu. Ten je vlastně produkován z našeho odpadu a může být kvalitní, když jej poskládám tak, aby to mělo smysl. Zároveň je to potrava pro všechny ty živočichy a potvůrky, které v zemi žijí. A když je půda zdravá, je jich tam opravdu dost. Když není, je jich tam minimum, a právě to je problém naší doby. Tohle chceme zdůraznit.
Mám si to představit jako průřez zemí, řekněme, v teráriu?
Upřímně, uvidíme, co vše se nám povede. Záměr takový je, teď záleží i na přírodě, co se nám povede probudit k životu. Máme zasazeny různé rostlinky, ale musí vyrůst, a to opravdu nedokážeme garantovat (úsměv). Co určitě bude vidět, je složitý kořenový systém, ten je hrozně důležitý a vůbec jej nevnímáme, protože je prostě pod zemí a tam my nevidíme. Ale je fakt, že u živého systému je biomasy mnohem víc v podzemí než toho, co nakonec vyroste nad povrchem. A právě toto podzemí je potřeba živit.
O zdravé půdě se momentálně hodně mluví v souvislosti s velkým suchem a ztrátou vody v krajině, kterou dovede udržet právě zdravá půda. Neřešme zahrádkáře, u těch je kompost vlastně samozřejmostí. Ale co zemědělci? Pro ně by vrácení organické hmoty zpět do půdy, tedy přírodní hnojení, mělo být alfou a omegou.
Moc nevím, jak slušně vám na to odpovědět. Zemědělec vám řekne, že tohle všechno ví a rozhodně bych jej nepodezíral, že tomu tak není. Mám bohužel pocit, že organickou hmotu berou víc vážně laici, tedy ti zmiňovaní zahrádkáři. Zemědělci vám zároveň řeknou, že jsou nuceni bůhvíčím – systémem, dotačními tituly, aby se chovali tržně. Což je pravda, ale pro ně tržně zjednodušeně znamená, že za co nejméně peněz musí vypěstovat co nejvíce produkce. Takže říkají, že komposty jsou drahé a vezmou chemii, s životem v půdě málo slučitelnou.
Na druhou stranu přece mají strašně moc rostlinného i živočišného odpadu, který si pořád mnoho z nás pamatuje jako hory hnoje na každém poli…
Právě, že už tolik odpadu nemají. Počty dobytka se oproti začátku 90. let snížily na třetinu. A pro hospodaření je dobré mít jednu „velkou dobytčí jednotku“, zjednodušeně jedna kráva, na hektar půdy. V mnoha zemích to tak zhruba je, u nás nikoliv a ty dvě třetiny prostě chybí. S nimi zmizely pícniny, které vlastně jsou hlavně na krmení dobytka, tím pádem farmáři porušují přirozený cyklus a zase jsme u té chemie. Je to začarovaný kruh, do něhož nikdo nechce moc zasáhnout, protože hrozí i to, že by nebylo dost potravin. Já to riziko nevidím tak velké, kdyby se šlo postupně… Žijeme ale v konzumní společnosti a s následky si nevíme rady.
Pokud je vlastní kompostárna pro firmu drahá, není budoucnost v kompostárnách obecních, mikroregionálních, kam dodají lidé bioodpad z hnědých popelnic, zemědělci svůj a lesáci další? A pak si onu organickou hmotu za rozumný poplatek odebírat?
To by bylo skvělé, já si myslím, že by to tak mělo fungovat a mělo by to logiku. Třeba v Rakousku takový systém mají. Oni celkově patří ke světové špičce, co se týká biomasy, práce s krajinou. Uplatňují i obecně platnou filozofii, že drahou špičkovou techniku je potřeba zaměstnat, aby se vyplatila. A to v malé kompostárně jde těžko.
Najdou se takové příklady u nás?
Určitě, ale moc jich není. Ono není zase tak jednoduché dobrý kompost vyrobit. U nás se prioritně likviduje nepříjemný odpad, tak to je. Když děláte kompost, nekupujete na něj žádné drahé suroviny, chcete zpracovat to, co je vám nejdostupnější a nejlépe, když vám to zbývá. Ale v kompostárně musíte dodržovat určitá pravidla hry – musíte smíchat suroviny v určitém poměru uhlíku a dusíku, ideální je 30:1. Uhlík je dřevitá složka a dusík převažuje v čerstvém bioodpadu a třeba v trávě, velmi zjednodušeně. A teď tam potřebujete aktivovat život mikrobů a bakterií, tudíž masa musí být vlhká, 45 až 50 procent. Když to máte sušší, bakterie ulehnou ke spánku a flákají se, když to máte vlhčí, taky nepracují. A hlavně, jde o aerobní proces, takže potřebujete vzduch, kyslík, bez něj taky bakterie nefungují. Když tohle všechno splníte, a správně to promícháváte, máte téměř zaručen kvalitní produkt. Když to děláte špatně, což se bohužel děje většinou, vznikne bůhvíco, smrdí to a vlastně takový kompost nemůžete ani nikde použít. Už jen šlápnout tam nechcete a na odbyt takový produkt nejde. A jsme zase v začarovaném kruhu.
Takže, jestli to dobře chápu, je velké množství bioodpadu z domácností, ale chybí uhličitá složka?
I tak se to dá říci, ale záleží jen na provozovateli kompostárny, který si právě poměry musí pohlídat. Nastala nešťastná situace, kdy legislativa sice donutila obce postarat se o odpad – což je dobře, ale obce to dělají, protože musejí, dostávají zajímavé dotace až do 95 procent, za ně se nakoupí pro obecní kompostárnu hlavně traktor, nakladač a do projektu doplní něco, co je pro produkci kompostu potřebné, aby to splnilo podmínky dotačního titulu. Často tak vznikají neudržitelné provozy. A zemědělec se do takové akce pustí málokdy. Já to moc nechápu, zvlášť když vidím, že to v sousední zemi funguje. Prostě je potřeba vyřešit logistiku a skladbu surovin.
Byl jste u prvního ročníku veletrhu Biomasy, dlouhou dobu se tématem kompostování zabýváte. Vidíte nějaký pozitivní posun?
Já jsem životní optimista, takže určitě. Když jsem se o obor začal zajímat, kolem roku 2000, tak tehdy název biomasa byl brán málem jako sprosté slovo. Nejen zemědělci používaly vznešenější slova.
Jaká?
Třeba potraviny, ale to zjednodušuji. Dnes je biomasa jedno z nejpoužívanějších slov, protože to jste třeba vy i já, když budeme chtít důslední. Chci říct, že jde o velmi široký pojem, který má už mnoho podkategorií. Těm se věnují specializované akce a samotné veletrhy, například peletám a vytápění. U nás je to pořád takové rozpačité, i proto se s Veletrhy Brno a lesáky snažíme o větší informovanost, hledáme cesty.
Biomasa je tedy zřejmě velký trend, z pohledu vytápění, získávání energie, nebo udržitelného života na Zemi. Je to tak?
Určitě. Ale o tom zatím víc mluvíme, než jednáme.
Jak jste k biomase dostal vy?
Vystudoval jsem fakultu mechanizace zemědělství, takže v oboru zemědělské techniky se pohybuji celý život. Prošel jsem řadou společností a dlouhou dobu, sedmnáct let, jsem strávil na tehdejší Vysoké škole zemědělské, takže jsem se to docela naučil. No, a když jsme začali budovat kapitalismus, jsem byl na generálním ředitelství Agrozetu, který se nakonec rozpadl. Oslovili mě Švýcaři, s nimiž jsme párkrát spolupracovali, domluvili jsme se na zastoupení pro Českou republiku, a tak jsem v roce 1992 založil firmu Agrointeg. Chvíli jsem se hledal, bylo to podnikatelsky divoké období. Nakonec jsme se vyprofilovali právě v oboru biomasy, začaly letět bioplynky, oživovala se oblast kompostování. Protože bioplynové stanice se staly perspektivní, chtěl je najednou dělat kde kdo a já nemám rád davové akce, tak jsme bioplyn opustili a pustili jsme se do kompostování. A s pomocí Rakušanů, kteří jsou v tom opravdu dobří, se firma vydala tímto směrem.
Co nabízíte, třeba zemědělci, který se rozhodne pro svoji kompostárnu?
Umíme ji od A do Z, máme na ně takříkajíc krejčovskou dílnu, šijeme je na míru. Zjistíme si všechny požadavky, představy a plány a podle toho postupujeme od případové studie po hotový areál. Jsme schopni jej technicky vybavit. A aby záměr fungoval, jak by měl, pracujeme s dotyčným i dál. Spolupracujeme s univerzitami, s rakouskými kolegy, kde jsem členem i jejich kompostářského svazu… Tam jezdím rád, vždy je to pro mne jak živá voda – řeší se problém jako takový, mají tah na branku. U nás se debatuje hlavně o tom, kdo to zaplatí a jaká je vypsaná dotace. Prostě to u nás bude ještě chvíli trvat. A i z toho důvodu jsme se rozhodli pro expozici Život v půdě.
Kdo vás oslovuje nejčastěji?
Bohužel záleží na vypsaných dotačních titulech. Já bych si přál, aby to byli právě zemědělci, to je největší oblast, kde je kompostování potřeba. Dá se to dobře technicky zvládnout a fungují zde jasné synergie.
V kontaktech vaší společnosti figuruje i jméno Filip Šrefl. To je syn? Jste tedy rodinná firma?
Dá se to tak říct, společníci jsme my dva. Fyzicky jsme tři. Stojíme na takových dvou nohách. Syn kompletně řeší zastoupení německé firmy Rauch, což jsou špičkoví výrobci rozmetadel průmyslových hnojiv. Tam máme regionální prodejce, obchodní partnery, kterým děláme podporu, marketingovou, technickou. A abychom se nehádali (smích), tak to je celé na synovi, kterému jsem to celé předal. No a já se bavím - a opravdu bavím – oblastí kompostování. Tam spolupracuji s rakouskou firmou Compost Systems a snažím se to držet při životě. A jako všude jinde, jednou jsou dobré roky, jednou špatné. My jsme se vydali směrem kvality a pro nás není rozhodující co nejnižší cena, na niž však lidé slyší, ačkoliv nejnižší cena většinou neznamená nejlepší ekonomika. Přesvědčujeme se o tom stále více. Nechceme se zapojit do podpory aušusu – jak já říkám.
Život v půdě
Pavilon C, přízemí; 8.–12. dubna 2018
Cílem expozice je názorně ukázat mechanismus a principy zdravého rozvoje života v půdě s ucelenými systémy hospodaření a technologiemi, které takové principy umožňují. Důraz je kladen na dodání kvalitní organické hmoty do půdy, zejména ve formě kvalitních kompostů, samozřejmě v souladu s dalšími opatřeními (osevní postup, meziplodiny, diverzita apod.)
Na expozici pracovala společnost AGROINTEG, zemědělská regionální agentura ZERA, Komora zemědělských poradců ve spolupráci s Výzkumným ústavem pícninářským, Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy, Výzkumným ústavem zemědělské techniky, Českou akademií zemědělských věd, Českou pedologickou společností, univerzitami Palackého a Mendlovou, Bioinstitutem, Bioforschung Austria a vybranými provozovateli kompostáren.
Mottem projektu „Zdravá živá půda jako základ existence naší civilizace“.
Součástí bude řada přednášek:
8. dubna
- 10.00 – 11.00
Aktuální stav půdy
Přednášející: J. Vopravil
Degradační změny středoevropské krajiny
Přednášející: B. Šarapatka - 13.00 – 14.00
Život v půdě – parametr produkční schopnosti půdy
Přednášející: J. Záhora
9. dubna
- 10.00 – 11.00
Technologie kompostování, projekce kompostáren
Přednášející: J. Šrefl
Utužený půda a kořenové systémy
Přednášející: E. Erhart
- 13.00 – 14.00
Zemědělský podnik s RV i ŽV, BPS a kompostárnou. Systémy pro efektivní využití vlastních i externích zdrojů
Přednášející: L. Civín
Potenciál půdy v regionech
Přednášející: K. Vítek
10. dubna
- 13.00 – 14.00
Život v půdě - parametr produkční schopnosti půdy
Přednášející: J. Záhora
Kvalita kompostu, certifikace
Přednášející: K. Hejátková
11. dubna
- 10.00 – 11.00
Synergie zeleného hnojení a kompostu – eroze, sucho
Přednášející: B. Badalíková
Klima a půda
Přednášející: J. Rožnovský
- 13.00 – 14.00
Technologie kompostování, projekce kompostáren
Přednášející: J. Šrefl
Potenciál půdy v regionech
Přednášející: K. Vítek
12. dubna
- 10.00 – 11.00 hod
Život v půdě – kvalita kompostu, certifikace
Přednášející: K. Hejátková
